Můj život na Bali - Stolování

Můj život na Bali - Stolování

Už když jsem pracovala na zámořské lodi, kde jsem se setkala se spoustou lidí z různých koutů světa - především Asie, nedalo se nevšimnout, že jedí jinak, a že i každému jídlu předchází menší rituál. Tak například z každého jídla oddělí trošičku, kterou položí na tác, je to taková menší obětina bohům. Většinou nepoužívají u jídla nože, a pokud ano, stejně na první pohled poznáte, že s ním zacházejí neobratně. Používají především lžíci, velmi zřídka vidličku, ale hlavně ruce. Setkala jsem se i s lidmi, kteří sice jedli lžící, ale jejich rty se jí nemohly dotknout, takže všechno padala okolo, byl to takový srandovní pohled. Jenže je hloupé se v tuto chvíli smát, ale co jsem měla dělat :-)

U jídla většinou, a nejen u toho, sedí na zemi na podložkách. Oni dokážou na jednom místě vydržet sedět věčnost, já už se kroutím ani ne po pěti minutách, po deseti se snažím nalézt nějakou pohodlnější polohu, po patnácti by jsem si nejradši lehla a po dvaceti bych se nejradši vypařila. Ženy by měli správně sedět na kolenách, ono to ani nijak nejde, když mají sarong. V tomto případě se hodí pantofle, kterým si ty kolena podložím, ale to platí jen pokud je to někde na zemi. Na podložku by se boty neměly dostat vůbec. Tato pozice je tak maximálně na pět minut. Oni jsou celkově tak zvláštně nadpřirozeně ohební.

Když se připravuje denní jídlo, vždycky je toho víc, už dopředu počítají, že přijde nějaká ta hladová návštěva. U mě by nepochodili. Většinou vařím jen tolik, abychom to mohli sníst a krom toho si nedokážu představit, že jim budu cpát třeba těstoviny. Jednou jsem zkoušela udělat dětským návštěvníkům kuřecí řízky, ano, jednou a naposled. 

Když se vydáme k někomu na návštěvu, většinou dostaneme kávu nebo čaj. To už dopředu hlásím, že nechci cukr. Kam se na tu sladkost hrabou laskonky. A k tomu nesmí chybět něco k zakousnutí, většinou jsou to sušenky, ovoce, rýžové placky, a když mám štěstí tak balijský "zákusek". Stále pobízejí dokud si nevezmu. Horší je to, když přinesou něco, co už od pohledu vypadá, že by to nejedl ani český pes. A tak ze zdvořilosti si trošku nandám. Někdy to chutná líp než to vypadá, někdy ten vzhled odpovídá chuti. Pro mě jsou nejhorší zákusky zabalené v listech banánovníku. Jednak nevíte, co se uvnitř skrývá, natož aby člověk věděl, jak to bude chutnat. S tímto jídlem mám zatím nejhorší zkušenosti a snažím se tomu vyhýbat, jen co to jde. Toto se týká pouze "zákusků" a "předkrmů". V listech banánovníku mohou také vařit maso či rýži, a to je většinou chutné. 

Jejich jídlo je hodně kořeněné, velmi výrazné chuti a málokdy chybí kokos, či kokosové mléko. Určitě stojí za to navštívit na Bali kurz vaření, kde člověka provedou tajem jejich koření a uvaříte si spoustu balijských dobrot (Více o balijské kuchyni zde). 

Balijští lidé udělají, co vám na srdci vidí. To dokazuje příhoda, kdy jsem dostala mléko, udělané ze sušeného a samozřejmě teplé, protože mám prý hrozně ráda mléko. Ano to mám, čerstvé a k tomu chlazené :-) Tohle chutnalo mnohem hůř než mléko ze školky se škraloupem. Koukají na vás nevinnýma, dětskýma očkama, které se rozzáří, jakmile uvidí, jak moc pro vás udělali.


Diskusní téma: Můj život na Bali - Stolování

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.





Kontakt

Bali ráj

Penaga, Yangapi, Bangli, Bali, Indonesia

+420 737 773 317



English version: