Lempuyang temple aneb jak nás Instagram vypekl

Březen je stále nízká sezóna, která je letos ovlivněna i koronavirem, ale přesto čekací doba na fotky se protáhla až na neskutečné dvě hodiny.
Vstupné je dobrovolné, ale počítá se s 10.000 až 30.000 Rp na osobu. Hned u vstupu nás odchytil jeden chlápek a vtisknul nám čekací listek na fotky, bylo 9:30, a na lístku bylo ručně napsáno 174, to jako fakt???
Byla jsem odhodlaná tentokrát si těch 1700 schodů vyšlápnout, ale po zdolání prvního strmého kopečku s dítětem na ruce se moje odhodlání přiblížilo k bodu mrazu.
U vstupu vás pokropi svěcenou vodou, která by nás měla zbavit všeho negativního. Někteří turisti by se museli v té vodě vykoupat, ale nejsem si jistá, zda by to pomohlo.

U vstupu nás uvítaly pokyny, co nedělat. Jsou to pokyny, které by se měly dodržovat v jakémkoliv chrámu. Neodkrývat se, nelíbat se, nedělat jógové roztažné pozice, ale mnoho turistek asi nerozumí anglicky ani obrázkům, protože si jinak jejich odhalené pozice neumím vysvětlit. Pak tam za nimi pracovníci chodí a žádají výmaz fotek.

Po dvou hodinách, když už jsme byli doslova vypečení od sluníčka, se konečně ozvalo naše číslo. Když jsme si to namířili k bráně, vynadal nám ještě "vypečenější" turista, že jsme nečekali ve frontě... chudák tam někde čekal bez čísla. A jestli si ho nešel vyzvednout, tak tam čeká doteď 😁